Základním mechanismem uplatňujícím se při léčbě alergických onemocnění je blokování vazby histaminu na buněčné receptory (zejména H1 receptory), které se nacházejí na nervových zakončeních, hladkých svalech a buňkách žláz. Léky i zcela odlišné chemické struktury blokují H1 receptory a mají příznivý klinický účinek.
Blokáda H1 receptorů ale mnohdy není jediný mechanismus účinku při léčbě alergické rýmy. Výsledky pokusů na zvířatech a pokusů in vitro ukazují, že H1 blokátory mají další farmakologické účinky. Většina H1 antagonistů první generace působí i anticholinergicky, sedativně, místně znecitlivuje a blokuje další alergické zánětlivé působky. To dále přispívá k tlumení alergické reakce, ale zároveň zesiluje vedlejší účinky.
Všechny H1 blokátory ale nemají stejné účinky. Například azatadin in vitro inhibuje uvolnění histaminu a leukotrienů (mediátory alergického zánětu) z žírných buněk a bazofilů, zprostředkované IgE. U lidí byl potvrzen tento účinek in vivo – azatadin, terfenadin a loratadin snižují IgE zprostředkované uvolnění histaminu. Cetirizin snižuje počty eozinofilů při expozičním testu v kůži, nikoliv v nosní sliznici. Terfenadin, cetirizin a loratadin blokují alergenem vyvolanou hyperreaktivitu k metacholinu.
Vzhledem k těmto četným účinkům jsou H1 blokátory stalé předmětem výzkumu. Novější antihistaminikum mizolastin má ještě další antialergické účinky. Na zvířecím modelu blokuje antigenem navozenou infiltraci eozinofilů do kůže a nosní sliznice. U morčat také blokuje antigenem navozenou migraci neutrofilů do plic. Potlačuje rovněž otok tlapky, vyvolaný metabolity kyseliny arachidonové.
U lidí mizolastin blokuje jak časnou, tak i pozdní fázi tvorby rozpustné formy adhezivní molekuly ICAM1 v kůži. Tato molekula přitahuje do místa zánětu lymfocyty. Mizolastin blokuje také uvolňování histaminu a leukotrienů.
Podobné účinky mají i ostatní H1 antihistaminika. Jejich antialergický účinek nespočívá tedy pouze v blokádě H1 receptorů. K jejich působení přispívají i výše popsané účinky. Mezi jednotlivými preparáty existují ale, co se mechanismu působení týče, velké rozdíly. Při jejich hodnocení se nabízí otázka, zda je H1 blokátor s přídatným antialergickým účinkem klinicky lepší než ten, který pouze blokuje H1 receptory. Podle dosavadních znalostí zatím na tuto otázku nedokážeme odpovědět. Objasní ji možná teprve další studie.
(van)
Zdroj: Baroody F. M et Naclerio R. M., Allergy, vol 55, 2000
