Botanická zahrada je plná rostlin, které jsou typické pro danou krajinu, ale také rostlin exotických, které musí být pěstovány za zvláštních podmínek, ve skleníku. Pro alergiky se tu tak nabízí nejen mnoho známých alergenů, ale i těch dosud nepoznaných.
Alergie na exotické a okrasné rostliny je také známa, i když není zatím tak častá. S jejich rostoucí oblibou a pěstováním na veřejných prostranstvích a v budovách s ní však budeme muset počítat stále častěji.
Ve skleníku se daří plísním
Další možné nebezpečí číhá na pacienty alergické na plísně. Zejména ve skleníku je pro plísně ideální prostředí. Je tu vlhko a teplo, pro růst a množení plísní a hub vynikající prostředí. S plísněmi a houbami se ale můžeme setkat i venku. V krajině s travnatými loukami a obilnými lány jsou nejčastější spory hub rodů Alternaria a Cladosporidium, dále některé sněti a rzi – Ustilago, Puccinia. V lesnaté krajině nacházíme houby na tlejícím dřevu (například Genoderma). V botanické zahradě jsou taková zákoutí uměle vytvářena. Na poměrně malém prostoru se tak můžeme potkat se všemi těmito alergeny.
Neškodné hmyzosprašné rostliny
Barevné a voňavé květy hmyzosprašných rostlin jsou přírodou určeny k tomu, aby lákaly hmyz. Tvoří pyl, který je těžký a kvůli tomu se nedostává do vzduchu. Musí být tedy přenášen z rostliny na rostlinu hmyzem nebo ptáky, někdy i savci. U některých vodních rostlin slouží k transportu pylu i voda. Takový pyl alergizuje jen velmi vzácně. Silná vůně však může citlivé jedince – například astmatiky – dráždit, někdy i vyprovokovat záchvat.
Také pro alergiky na hmyzí bodnutí je nebezpečné pohybovat se v blízkosti kvetoucích rostlin, které lákají hmyz. Měli by se těmto místům vyhýbat.
Pozor na rostliny větrosprašné
Hlavním zdrojem pylových alergenů jsou rostliny větrosprašné, jejichž pyl je unášen proudem větru na velké vzdálenosti. Pylovou situaci v daném místě – například v botanické zahradě – tedy často ovlivní více celkové meteorologické podmínky v dané oblasti než přímo místní zdroje těchto pylů. Pylová zrna jsou lehká, snadno jsou vdechnuta a podle velikosti se usazují v nose a horních cestách dýchacích, nebo se dokonce dostanou až do průdušek. Přilétají k nám ale někdy i z oblastí vzdálených stovky kilometrů.
Botanická zahrada tedy pro alergika má určitá nebezpečí. Pokud je ale správně léčen a vybaven všemi léky pro případ nečekané reakce, není ani jemu pobyt v tomto místě zakázán. Jen je potřeba větší obezřetnosti a raději se vyhnout nejrizikovějším místům.
(van)
