Klimatizace je dnes již poměrně častým vybavením obytných i komerčních prostor i v našich zeměpisných šířkách. Aby nám pomáhala a nezpůsobovala zdravotní problémy, je potřeba dodržovat některé zásady. První z těchto zásad doporučuje dodržet maximální teplotní rozdíl nejvýše v rozmezí šesti až deseti stupňů Celsia. Při vyšších teplotních skocích hrozí už zdravotní poškození z častého a velkého střídání teplot.
Dále je nutné pravidelně čistit nebo vyměňovat filtrační zařízení. Nejčastěji na to zapomínají řidiči ve svých autech. Zanesená filtrační jednotka se pak může stát přímo zdrojem alergenů, bakterií a plísní, a místo ochrany naopak způsobí onemocnění.
Existuje několik systémů filtrace vzduchu, které se dají do klimatizace namontovat. Mechanické filtry jsou většinou ze skleněných, rostlinných nebo umělohmotných vláken, pokrytých nějakým adhezivním povlakem. Další možností jsou elektronické filtry, které zachycují elektricky nabité částice. Pro přenosné klimatizační přístroje je možno použít i ionizátory, které nabijí poletující částice, a ty se potom usazují na povrchy a nezůstávají volně ve vzduchu. Rizikem posledních dvou typů filtrace je však tvorba ozonu, který je pro lidské zdraví ve vyšších koncentracích škodlivý.
Látky znečišťující vnitřní prostředí budov můžeme rozdělit do několika skupin. Jedná se nejčastěji o pevné částice, plyny či radon. Většina filtrů odstraní docela dobře malé pevné částice. Větší částice, jako například pyly nebo roztočové alergeny, se poměrně rychle usazují, a tvoří tak rozsáhlejší rezervoáry na podlaze a povrchu věcí spíše než ve vzduchu. Přínos filtrace je větší pro alergeny zvířecích epitelií (buněk na povrchu kůže sliznic), které zůstávají po delší dobu ve vzduchu. Některá filtrační zařízení mohou obsahovat i materiály pohlcující nebezpečné plyny. Radon se ovšem žádnou filtrací ze vzduchu odstranit nedá.
Jak je vidět, k významnému snížení obsahu škodlivin v ovzduší domácností tedy samotná klimatizace nestačí. Je nutné mít pod kontrolou i možné zdroje znečištění, a zajistit také dostatečnou obměnu vzduchu, tedy ventilaci. Pouze při dodržení těchto pravidel může být obsah škodlivin ve vnitřním prostředí našich domovů a pracovišť výrazně snížen, a to může příznivě ovlivnit i příznaky a průběh alergických onemocnění.
Výhodou používání klimatizace pro alergiky je i to, že venkovní vzduch se do místností dostává pročištěný filtry a není třeba větrat okny. Tak zamezíme přílivu alergenů zvenčí. Regulace vlhkosti pomocí klimatizace na optimálních 30–50 % relativní vlhkosti je také výhodná, protože brzdí růst plísní a množení roztočů. Lze tedy uzavřít, že správně ošetřovaná a používaná klimatizace může být pro alergika určitým přínosem a může do určité míry přispět ke zlepšení kvality jeho života.
(van)
