Pro alergiky začíná sezona dřív, než by se mohlo zdát. První pyly se totiž v ovzduší objevují už v únoru.
Pro alergologii jsou nejdůležitější tzv. větrosprašné rostliny, u kterých se pyl na velké vzdálenosti přenáší vzduchem. Rostliny opylované hmyzem příliš nealergizují, protože jejich pyl se nedostává příliš často do styku s našimi sliznicemi.
Pyl, který vyvolává alergické obtíže, musí splňovat určité podmínky:
- Dostatečnost zdroje – a to tak, aby vytvořil velká množství pylových zrn
- Dostatečné množství – pyl se musí se v poměrně velkém množství dostat do ovzduší. Pro to musí být i vhodné meteorologické podmínky – teplota, vlhkost, síla a směr větru.
Souhra těchto skutečností umožní zanesení pylu na sliznici vnímavých jedinců, alergiků. Alergizující pyl musí mít takové složení, které je schopno vyvolat u vnímavého jedince alergickou odpověď. Po splnění těchto podmínek se pyl stává alergenem.
Člověk jako květina
Po dopadu na vlhkou sliznici dýchacích cest se pylové zrno chová, jako kdyby dopadlo na květní bliznu. Začíná uvolňovat enzymy, které zajišťují průnik opylujících, druhově specifických látek skrze bliznu. Tyto enzymy umí narušit nejen povrch blizny, ale i sliznici dýchacích cest. Uvolňované alergeny potom snáze prostupují hlouběji a vyvolávají alergickou reakci.
V našich končinách, tedy ve střední Evropě, se pylová sezona dělí na tři hlavní období:
- jarní – dominují pyly stromů, zejména břízovitých,
- letní – hlavními alergeny jsou trávy,
- podzimní – dominancí vysokobylinných plevelů, především pelyňku, a v posledních letech již také ambrozie.
Líska je prvním jarním alergenem
První pylové alergeny se u nás začínají v ovzduší objevovat již koncem zimy – během února – a s postupným oteplováním lze očekávat jejich výskyt stále dříve. Úplně první většinou rozkvétají lísky, někdy je to dokonce již během ledna. Zahajují tak naší pylovou sezonu. Patří k poměrně významným alergenům a to i vzhledem k jejich zkřížené reaktivitě s břízou, habrem, olší, bukem a dubem.
Únorové olše
V únoru/březnu až dubnu začínají kvést olše, které rovněž patří k poměrně významným alergenům. Zkříženě reagují s břízou, lískou, habrem, méně s pylem dřevin čeledi bukovitých. Topoly kvetou od března do dubna a patří k méně významným alergenům. Zkříženě reagují s vrbou a jilmem. Během června mohou dráždit jejich semena – jsou totiž opatřena jemným chmýřím. Jedná se ale pouze o mechanické dráždění sliznic, nikoli alergickou reakci.Nejdůležitější alergen: bříza
Našim nejdůležitějším pylovým alergenem jarní sezony je bříza a jí příbuzné rody. Kvetou každoročně od března až do května a jejich pyl je unášen na velké vzdálenosti, mnohdy i tisíce kilometrů. Břízovité zkříženě reagují s většinou jarních stromů – lískovitými, dubem, bukem, černým bezem, lípou, vrbou, jilmem, jasanem, javorem, topolem, platanem, a dokonce i s některými trávami a s pelyňkem.
Křížení alergií
Významné jsou také zkřížené reakce s potravinovými alergeny, jako jsou lískové ořechy, ovoce z čeledi růžovitých – jablko, třešeň, hruška, dále zelenina – mrkev, celer, brambory, z ovoce ještě melouny.
K dalším alergologicky významným jarním stromům, kvetoucím během druhé poloviny jara, patří jasan s poměrně malou zkříženou reaktivitou, vrba, platan (vysazovaný v městských parcích), habr, dub, ořešák, bez a lípa.
(Ne)bezpečné jehličnany
Během jara kvetou v několikaletých intervalech také jehličnany. Jejich alergologický význam je ale poměrně malý. V letech květu vídáme jejich pyl jako žlutavé povlaky na hladkých předmětech. Tato pylová zrna dráždí spíše mechanicky, jejich alergizační schopnosti jsou malé.
Během dubna a května se jarní pylová sezona začíná prolínat již se sezonou trav. Pro alergiky tak nastává většinou nejhorší období roku.
(van)
