Idylický průběh dovolené u moře může být nepříjemně narušen poraněním různými mořskými živočichy. Někdy může mít takové poranění i závažné zdravotní následky.
Téměř ve všech oceánech a mořích – od arktických vod až po tropické pacifické pobřeží – se vyskytují různé druhy medúz. Některé druhy byly dokonce zavlečeny i do sladkých vod a jejich zástupce můžeme je najít třeba ve Vltavě, na Ostravsku a Brněnsku, kde se za slunečného počasí vznášejí při hladině. Ty však dosahují pouze velikosti do 2 cm a jsou neškodné.
Medúzy jsou bezobratlí živočichové příbuzní s mořskými korály a sasankami. Je popsáno asi 2000 druhů medúz. Nemají mozek, ale primitivní nervový systém, který jim umožňuje vnímat světlo a pach. Jejich tělo obsahuje až 98 % vody a dosahují velikosti od 2 centimetrů do 60 metrů! V oceánech se vyskytují již 650 milionů let. Jejich tělo má většinou zvonovitý tvar a je vyplněno rosolem. Z těla vycházejí ramena opatřená žahavými buňkami obsahujícími jed. Ten slouží k omráčení kořisti, kterou bývá nejčastěji plankton a malé ryby.
Když žahavá oblast ramene narazí na nějakou překážku, kterou může být i tělo člověka, tisíce buněk okamžitě exploduje a uvolní jed. Ten má za úkol omráčit a usmrtit kořist a člověku může způsobit i vážné poranění. Ze dvou tisíc známých druhů je člověku nebezpečných zhruba 70. Většinou způsobují pouze bolestivé zarudnutí a puchýře, někdy ale mohou i usmrtit. Zrádné je, že se lze poranit i o ramena oddělená od těla, která se například při bouřce dostanou do značné vzdálenosti od oblasti výskytu medúz. Tato oddělená ramena jsou navíc ve vodě velmi špatně viditelná a ani velká míra obezřetnosti nemusí stačit k tomu, aby se s nimi člověk nesetkal.
Co dělat při poranění ?
Některá poranění medúzou mohou vyvolat až anafylaktickou reakci, je proto nutné postiženého co nejdříve dostat ven z vody, aby se neutopil. Nejjedovatější je látka irukandji. Při první pomoci je potřeba dodržet tři zásady:
- zabránit poranění zachránce,
- inaktivovat (zneškodnit) jed,
- odstranit z těla postiženého ulpívající ramena.
Zachránce by měl na sobě mít jakýkoli oděv, který zabrání kontaktu se žahavými rameny. Jed je možno inaktivovat vinným octem (v koncentraci 3 až 10 %) nebo slanou vodou. Čistá sladká voda naopak jed uvolní! Ulpívající ramena z těla postiženého odstraňujeme v rukavicích, můžeme použít i pěnu na holení a poté tupou stranou nože nebo kreditní kartou odstraníme zbytky ramen.
Při rozvaze o podání léků přicházejí v úvahu antihistaminika, kortikoidy – celkově i lokálně, a při bolestech analgetika. Hojení trvá podle závažnosti dny, ale i týdny a někdy zůstávají jizvy. Důležitá je prevence – není vhodné koupat se v oblastech se známým výskytem nebezpečných druhů medúz.
(van)
Zdroj: Kaplan DH. Clin Exp Dermatology 203;28
