Vývoj pylové informační služby v Evropě
V roce 1873 anglický lékař Blackley, který sám trpěl pylovou alergií, začal zkoumat výskyt pylů ve vzduchu. V různých výškách nad zemí umístil sklíčka pokrytá lepem, na která se pylová zrna zachycovala. Své výzkumy zakončil úspěšným provedením prvních provokačních inhalačních testů s pyly a spórami. Jeho pionýrská práce ovšem nenašla pokračovatele až do roku 1911, kdy byla zavedena desenzibilizace injekcemi pylových extraktů (Noon). Brzy poté byly založeny první pylové monitorovací stanice, jmenovitě Durhamovy v USA (1936, 1942) a stanice ministerstva zemědělství v Kanadě (1959, 1961). Jejich přístroje pracovaly na gravimetrickém principu a ještě neumožňovaly přesnější standardizaci v hodnocení výsledků. Ta se výrazně zlepšila až po vytvoření Hirstova volumetrického lapače (1952), vývoji přesnějších měřících přístrojů a stanovení standardních zásad pro volumetrické analýzy.
Od šedesátých let se v Evropě velmi rychle rozšiřuje síť stanic pylové informační služby. V roce 1986 byla na 3. mezinárodním aerobiologickém kongresu v Bazileji ustavena pracovní skupina "European Aeroallergen Network" a v roce 1988 zahájila činnost centrální evropská pylová databanka ve Vídni (European Aeroallergen network Server - EANS). Tím se do té doby izolované pylové služby jednotlivých evropských zemí propojily ve skutečně funkční celoevropskou síť. V současné době do evropské pylové databanky přispívá přes 250 stanic pylové služby z celé Evropy. V ČR je celkem 12 stanic PIS, z toho je v trvalém provozu 11 stanic.
