S léčbou alergie je lepší začít v zimních měsících, kdy ještě nejsou pyly rostlin "v pohotovosti". Co ale dělat, když to alergik nestihne včas?
S léčbou alergie je lepší začít v zimních měsících, kdy ještě nejsou pyly rostlin "v pohotovosti". Co ale dělat, když to alergik nestihne včas?
Alergenová vakcinace (dříve alergenová desenzibilizace) nebo také alergenspecifická imunoterapie byla k léčbě alergické rýmy a astmatu poprvé použita v roce 1911. Od té doby tak byly léčeny již miliony pacientů, a přesto mají alergologové málo údajů o mechanismu a účinnosti této léčby.
Většina studií totiž proběhla v šedesátých letech minulého století. V té době se ale ještě k léčbě nepoužívaly standardizované alergeny, a tak je hodnota takto získaných údajů malá.
Dnes je již jasně doložena účinnost injekční (podkožní injekce alergenu) i kapkové – sublingvální (alergen v kapkách, podávaný na sliznici dutiny ústní) alergenové imunoterapie. Výhodou kapkové metody podání je možnost podávání doma a menší riziko nežádoucích účinků.
Injekce i kapky
Obě metody začínají nejdříve vzestupnou fází, trvající několik měsíců, kdy je v kratších intervalech podáváno stále větší množství alergenu. Potom následuje fáze udržovací. Při ní je opakovaně podáváno nejvyšší dosažené množství alergenu, které zajišťuje ochranu před reakcemi při přirozeném kontaktu s alergenem. Toto období trvá několik let. Intervaly podání jsou delší než v první fázi léčby.
Začněte s léčbou mimo sezonu
Oba způsoby imunoterapie se doporučuje zahajovat mimo alergenovou sezonu, aby se předešlo alergickým reakcím při stoupajících dávkách, které by v sezoně mohly být posilovány přirozeně se vyskytujícími alergeny. V alergenové sezoně je riziko reakcí vyšší.
Pokud se jedná o pyly, léčba se tedy zahajuje během podzimu a zimy. Pokud se však jedná například o roztoče, pak je lépe zahajovat léčbu v době menších obtíží, tedy naopak v létě.
Pozor na žihadla
Při alergii na vosu nebo včelu zahajujeme léčbu také během zimy, abychom mohli včas dosáhnout udržovacího dávkování, při kterém je již pacient chráněn před reakcí po bodnutí daným hmyzem. Druhým důvodem je obava, aby náhodné žihadlo během počáteční fáze léčby nevyvolalo prudkou reakci.
Ultrarychlý protokol
Pro riziková povolání (například řidič autobusu, vlaku, pilot a další) nebo po velmi závažné reakci počátkem sezony ale volíme, pokud není čas čekat do podzimu, cestu zrychleného podání, tzv. "rush" nebo "ultrarush" protokol kdykoliv během sezony.
Vzestupné dávky alergenu jsou při tomto způsobu podávány v intervalech hodin a dní, nebo dokonce minut a hodin. Udržovací dávky je tak dosaženo během týdne nebo i několika dní. Tato metoda ale má pochopitelně vyšší riziko nežádoucích reakcí, a proto ji provádíme za hospitalizace. Pacient má zajištěn žilní vstup a je dostupné veškeré vybavení pro léčbu celkových alergických reakcí.
Rychlé metody i pro pylové alergiky?
V poslední době se objevují zprávy o použití těchto rychlých metod i při pylové alergii. První takovéto pokusy byly provedeny dokonce již v šedesátých letech 20. století. Pylová alergie však na rozdíl od alergie na hmyzí jedy neohrožuje život, a tak je tu oprávnění riskovat vážné vedlejší reakce vyvolané léčbou diskutabilní.
Rychlé kapky?
Perspektivní je možná ultrarychlá léčba kapkovou sublingvální vakcínou. Ta nemá takové riziko závažných reakcí a k udržovací dávce se dá také dostoupat velmi rychle. Zkušenosti s touto metodou jsou však zatím malé. Byla použita poprvé v roce 2003 při alergii na cypřiš. Léčba byla zahájena na počátku pylové sezony a udržovacích dávek bylo dosaženo během několika hodin. Nežádoucí reakce nebyly pozorovány. Pacienti měli po této léčbě po celou sezonu podstatně menší spotřebu léků na alergii.
V určitých situacích tedy lze zahájit alergenovou vakcinaci i během sezony, vždy je však nutné vážit poměr rizika léčby a rizika nemoci. Teprve další zkušenosti možná uvedou do běžného používání bezpečné ultrarychlé metody za použití kapkových vakcín, které budou moci být zahájeny i během pylové sezony a přinesou pacientům okamžitou úlevu, bez čekání na konec sezony.
(van)
Bousquet J. Allergy 2005;60:1–3.