25. 8. 2011
Klasické kožní testy jsou v alergologických ordinacích stále ještě hojně používané, avšak v diagnostice alergických onemocnění se pomalu začínají rozmáhat nové a přesnější metody. Konkrétně měření hladiny alergenspecifických protilátek v krvi umožňuje dost spolehlivě odlišit alergického jedince od člověka, který na danou látku alergii nemá.
Klasické kožní testy jsou v alergologických ordinacích stále ještě hojně používané, avšak v diagnostice alergických onemocnění se pomalu začínají rozmáhat nové a přesnější metody. Konkrétně měření hladiny alergenspecifických protilátek v krvi umožňuje dost spolehlivě odlišit alergického jedince od člověka, který na danou látku alergii nemá.
Protilátky jako indikátor alergie
Alergenspecifické IgE protilátky jsou protilátky, které tvoří přecitlivělý organismus přímo proti konkrétnímu alergenu. V krvi člověka trpícího alergií proto můžeme nalézt vysoké koncentrace IgE protilátek zaměřených proti alergenům obsaženým v těch potravinách, pylových zrnech nebo třeba domácím prachu, na které má daný člověk alergii.
Indikátor je ale v každém koutě světa jiný
Vědci ve Francii a Velké Británii nedávno přišli se zjištěním, že pomocí měření koncentrace protilátek namířených proti alergenu nazývanému "Ara h 2" je možné přesně odlišit jedince s alergií na arašídy od těch, kteří burské oříšky snášejí bez problémů. Postupně se však ukázalo, že situace tak jednoduchá přece jenom není.
Konkrétní typ protilátek, které alergický jedinec vytváří po setkání s vyvolávajícím alergenem, se totiž do jisté míry odlišuje v závislosti na místě, kde daný jedinec žije. Tvorba konkrétního typu protilátek je závislá například na složení jídelníčku nebo na druzích rostlinného pylu, se kterým se alergický jedinec nejčastěji setkává. A tak arašídoví alergici například z USA mají zvýšenou hladinu protilátek proti alergenům Ara h 1-3, ve Španělsku Ara h 9 a ve Švédsku proti Ara h 8.
Který indikátor je vlastně ten pravý?
I když se měření alergenspecifických IgE protilátek může jevit jako způsob, jak jednoduše odhalit alergické jedince, minimálně v některých případech bude nutné tuto metodu ještě vyladit a přistupovat k ní s jistou dávkou opatrnosti. Do budoucna je nutné provést ještě řadu studií, které pomohou určit, na které konkrétní protilátky se má soustředit pozornost lékařů při odhalování alergie, a které protilátky tedy představují ten správný indikátor, jenž rozhoduje o přítomnosti (nebo naopak nepřítomnosti) alergie.
(vek)
Zdroj: Nicolaou N., Custovic A.: Molecular diagnosis of peanut and legume allergy. Curr Opin Allergy Clin Immunol. 2011 Jun; 11 (3): 222–8.
