20. 8. 2007
<p>K dezinfekci vody v domácích bazénech jsou používány různé kombinace chemických a fyzikálních metod. Chlor se používá pro dezinfekci vody již 100 let. Jeho účinky a funkce jsou za tu dobu velmi dobře známé. Jeho výhodou je, že v sobě spojuje dezinfekční i oxidační účinek s takzvaným reziduálním charakterem. <p>V poslední době ale nemá chlor jako dezinfekční látka v bazénové technologii mezi širokou veřejností příliš dobré jméno. Návštěvníci bazénů si stěžují na pálení očí a sliznic, vysušování pokožky.
K dezinfekci vody v domácích bazénech jsou používány různé kombinace chemických a fyzikálních metod. Chlor se používá pro dezinfekci vody již 100 let. Jeho účinky a funkce jsou za tu dobu velmi dobře známé. Jeho výhodou je, že v sobě spojuje dezinfekční i oxidační účinek s takzvaným reziduálním charakterem. Reziduální charakter znamená vlastnost látky, která spočívá v přetrvávání dezinfekčního účinku po určitou dobu.
V poslední době ale nemá chlor jako dezinfekční látka v bazénové technologii mezi širokou veřejností příliš dobré jméno. Návštěvníci některých bazénů si stěžují na zápach, pálení očí a sliznic, vysušování pokožky. Média informují o možném karcinogenním účinku produktů chlorace vody. Samotný volný chlor, který vodu dezinfikuje a oxiduje nečistoty, nezapáchá ani nedráždí a nemá pro lidský organismus škodlivý účinek.
Teprve po reakci s organickými nečistotami obsahujícími dusík vzniká vázaný chlor. Zejména látky zvané chloraminy jsou dráždivé a zdraví škodlivé, ale nejsou karcinogenní. Teprve vázaný chlor může za pálení očí a další nepříjemnosti. Ve správně ošetřené vodě s použitím kvalitní technologie úpravy vody však lze výskyt vázaného chloru významně omezit tak, aby nezpůsoboval nepříjemné problémy. V mediálním poprasku okolo chloru a rakoviny jde navíc nejspíše o omyl. Existují totiž látky s obsahem chloru, které jsou souhrnně označované jako trihalometany (THM). Ty jsou silně podezřelé z karcinogenity, avšak nevznikají při chloraci bazénové vody!
Bezchlorové technologie mají buď pouze omezený dezinfekční účinek a silný účinek oxidační s reziduálním účinkem anebo mají oxidační i dezinfekční účinek, ale postrádají reziduální funkci. Často se používá aktivní kyslík v kombinaci s dezinfekčními látkami polyhexamethylbiguanidy (PHMB). Další metodou je ozonizace, která je nepřekonatelná pro svůj velmi silný oxidační i dezinfekční účinek, bohužel má ale nulový reziduální účinek. Ultrafialové záření má také pouze místní a jen okamžitý účinek. Chlordioxid je velmi nebezpečný pro svoji toxicitu, má jen oxidační účinek a navíc je výbušný. Jak je patrné, většina bezchlorových metod má různé nevýhody, a tak je nejlépe je vždy doplnit dezinfekcí chlorem.
Z alergologického hlediska je z uvedených prostředků nejvýznamnější chlor, přesněji vlastně jeho vázaná forma – chloraminy. PHMB a ionty stříbra a mědi mohou sice také alergizovat, ale je to poměrně vzácné. Chloraminy dráždí sliznice a kůži a porušují jejich celistvost. Tím je uvolněna cesta pronikání dalších škodlivin a alergenů. Bylo prokázáno, že u lidí často navštěvujících bazény a zejména u závodních plavců je vyšší riziko rozvoje astmatu. Také ekzém je vlivem chloraminů výrazně zhoršován.
Přítomnost chloraminů ve vodě bazénů je ale způsobena špatnou péčí a při správném postupu dezinfekce a čištění by se ve vodě nemusely vůbec vyskytovat. V domácích bazénech, kde si za péči zodpovídá sám majitel, by tedy k tomuto problému nemuselo vůbec docházet.
(van)
Zdroj: www.tzb-info.cz a Helenius IJ. Allergy 1998;53.
