17. 7. 2009
Pokožkou poškozuje ultrafialové záření jí vstřebávané. Jeho vlivem dochází v kůži k tvorbě škodlivých kyslíkových radikálů. Ty způsobují podráždění a zarudnutí, a někdy i fotoalergickou reakci a alergii vyvolanou ozářením. <br>
Je již obecně známo, že pokožkou poškozuje ultrafialové (UV) záření jí vstřebávané. Jeho vlivem dochází v kůži k tvorbě škodlivých kyslíkových radikálů. Ty způsobují podráždění a zarudnutí, a někdy i fotoalergickou reakci a alergii vyvolanou ozářením. Po opakovaném působení dochází ke stárnutí kůže a může být vyvoláno také zhoubné bujení – rakovina kůže nebo melanom. K omezení tohoto škodlivého účinku slunění je na trhu k dispozici řada opalovacích krémů s ochrannými faktory proti UVA i UVB záření. Některé obsahují dokonce i látky, které pohlcují volné kyslíkové radikály. Mezi ně patří například betaglukan nebo polyfenoly ze zeleného čaje.
V Evropě jsou opalovací krémy klasifikovány jako kosmetické přípravky, a podle toho podléhají určité kontrole. Ochranný faktor vlastně značí, kolikrát přípravek prodlouží možnost pobytu na slunci bez následného zarudnutí kůže. Stanovení této doby podléhá přesným pravidlům a zjištěná hodnota vyjadřuje hlavně ochranu proti UVB záření. V poslední době je ale také zaměřena pozornost na přesnější vyjádření ochrany proti UVA záření, která je na některých výrobcích označována hvězdičkami.
Ve složení krémů je v Evropě povoleno celkem 27 chemických UV filtrů. Od roku 1997 je v zemích EU povinností každého výrobce uvádět úplné složení a přesný obsah všech ingrediencí podle závazného označení INCI (mezinárodní nomenklatura kosmetických ingrediencí). To potom v případě nežádoucí reakce velmi usnadňuje diagnostiku, a také pacientům ulehčuje orientaci při výběru správného prostředku.
Ochranné faktory lze rozdělit na dva základní typy – na látky, které působí jako fyzikální bariéra, a na látky, které UV záření nějak chemicky vstřebávají.
V první skupině jsou nejvíce používány dvě látky – oxidy zinku a titanu. Jsou chemicky a biologicky zcela neaktivní, inertní, a tudíž ani nedráždí a nezpůsobují alergické reakce. Jejich účinek je dán rozptýlením dopadajícího světla. Jsou používány nejčastěji pro děti a osoby s citlivou pokožkou. Látky z druhé skupiny jsou chemicky a biologicky aktivní a mohou pokožku dráždit a způsobovat alergické a fotoalergické reakce. Mnoho opalovacích krémů navíc obsahuje také konzervační látky, parfémy a lanolin, které mohou být rovněž příčinou alergických reakcí.
Podle studie německých autorů Schauderové a Ippena, kteří vyšetřili 402 pacientů s fotoalergickou reakcí po použití opalovacího krému během let 1981–1996, byl každý pátý pacient alergický na nejméně jeden z ochranných faktorů. Samotné látky sloužící jako ochranné faktory jsou tedy nejčastější alergizující složkou opalovacích krémů. Ochranné faktory nejsou však používány pouze v opalovacích krémech, a tak reakce mohou nastat i po použití jiných kosmetických přípravků, jako je například denní krém na obličej.
V odborné literatuře byl publikován například případ tříletého chlapce, který měl kožní reakci po použití dětského opalovacího krému způsobenou alergií na ochranný faktor oktokrylen. Za tři roky po této příhodě prodělal další reakci poté, co ho na tvář políbila jeho teta. Ta totiž, jak se později ukázalo, používala drahý denní krém obsahující také tento ochranný faktor. Příklad ukazuje i možné nebezpečí přenesení malého množství alergizující látky při krátkém kontaktu. V případě těžkých reakcí je tedy nutné mít na zřeteli i podobné situace a snažit se jim předcházet.
(van)
Zdroj: Madan V, Beck HM. Contact Dermatitis 2005;53.
