31. 5. 2007
Základním mechanismem uplatňujícím se při léčbě alergických onemocnění je blokování vazby histaminu na buněčné receptory, zejména H1.
Základním mechanismem uplatňujícím se při léčbě alergických onemocnění je blokování vazby histaminu na buněčné receptory (zejména H1 receptory), které se nacházejí na nervových zakončeních, hladkých svalech a buňkách žláz. Léky i zcela odlišné chemické struktury blokují H1 receptory a mají příznivý klinický účinek.
Blokáda H1 receptorů ale mnohdy není jediný mechanismus účinku při léčbě alergické rýmy. Výsledky pokusů na zvířatech a pokusů in vitro ukazují, že H1 blokátory mají další farmakologické účinky. Většina H1 antagonistů první generace působí i anticholinergicky, sedativně, místně znecitlivuje a blokuje další alergické zánětlivé působky. To dále přispívá k tlumení alergické reakce, ale zároveň zesiluje vedlejší účinky.
Všechny H1 blokátory ale nemají stejné účinky. Například azatadin in vitro inhibuje uvolnění histaminu a leukotrienů (mediátory alergického zánětu) z žírných buněk a bazofilů, zprostředkované IgE. U lidí byl potvrzen tento účinek in vivo – azatadin, terfenadin a loratadin snižují IgE zprostředkované uvolnění histaminu. Cetirizin snižuje počty eozinofilů při expozičním testu v kůži, nikoliv v nosní sliznici. Terfenadin, cetirizin a loratadin blokují alergenem vyvolanou hyperreaktivitu k metacholinu.
Vzhledem k těmto četným účinkům jsou H1 blokátory stalé předmětem výzkumu. Novější antihistaminikum mizolastin má ještě další antialergické účinky. Na zvířecím modelu blokuje antigenem navozenou infiltraci eozinofilů do kůže a nosní sliznice. U morčat také blokuje antigenem navozenou migraci neutrofilů do plic. Potlačuje rovněž otok tlapky, vyvolaný metabolity kyseliny arachidonové.
U lidí mizolastin blokuje jak časnou, tak i pozdní fázi tvorby rozpustné formy adhezivní molekuly ICAM1 v kůži. Tato molekula přitahuje do místa zánětu lymfocyty. Mizolastin blokuje také uvolňování histaminu a leukotrienů.
Podobné účinky mají i ostatní H1 antihistaminika. Jejich antialergický účinek nespočívá tedy pouze v blokádě H1 receptorů. K jejich působení přispívají i výše popsané účinky. Mezi jednotlivými preparáty existují ale, co se mechanismu působení týče, velké rozdíly. Při jejich hodnocení se nabízí otázka, zda je H1 blokátor s přídatným antialergickým účinkem klinicky lepší než ten, který pouze blokuje H1 receptory. Podle dosavadních znalostí zatím na tuto otázku nedokážeme odpovědět. Objasní ji možná teprve další studie.
(van)
Zdroj: Baroody F. M et Naclerio R. M., Allergy, vol 55, 2000
