Co na nás může číhat na chatách a chalupách

S nástupem letních prázdnin se mnozí z nás vydávají na venkov či do lesů, aby zde na svých chatách a chalupách příjemně strávili dovolenou. Zatímco domácnostem je věnována téměř každodenní pozornost, chaty a chalupy na tom mohou být o poznání hůře. Obzvlášť pokud bývají navštěvovány pouze sezonně a ne příliš často.

Možná se Vám již někdy stalo, že jste přijeli na chatu či chalupu a po několika málo okamžicích jste začali pociťovat typické příznaky alergie jako kýchání, rýmu, ucpaný nos, slzení, pálení a otoky očí nebo kašel a dušnost. Příčinou těchto problémů by mohl být prach, peří, roztoči či možná plísně, které zaútočily na váš imunitní systém.

Označení prach se používá obecně pro pojmenování tuhých částic s průměrem menším než 500 mikrometrů. Podstatnou část prachu tvoří lidské lupy či kožní odpad, a dále výkaly roztočů. Na složení prachu se také částečně podílí anorganické částice z ovzduší, které vznikají třeba ve spalovacích motorech aut. Prašnost prostředí může záviset na mnoha faktorech, jako jsou třeba klimatické podmínky, roční období, umístění domu, blízkost silnice, vybavení bytu či způsob vytápění.

Tvorbu prachu z velké míry ovlivňují roztoči. Roztoči jsou drobní členovci, jejichž velikost nepřesahuje 0,3 mm. Domácí roztoči se živí částicemi organické hmoty, která je přítomna právě v domácím prachu. Pro trávení prachu vylučují speciální enzymy, které jsou společně s jejich exkrementy nezanedbatelnou součástí prachu. Ve skutečnosti tedy lidský organismus reaguje podrážděně právě na tyto složky obsažené v prachu.

Obdobně jako u prachu je tomu i u peří. Alergie na peří je totiž ve skutečnosti rovněž alergií na roztoče a jejich enzymy a výkaly. Právě péřové polštáře a peřiny jsou totiž skvělým místem pro život těchto malých členovců. Proto by se měl každý alergik vyvarovat spaní v péřových dekách či duchnách. Dalším nechtěným hostem na našich chalupách mohou být plísně. Plísně jsou vlastně mikroskopické vláknité houby (mikromycety), které pokrývají povrchy jemnými či barevnými drobnými vlákny. Období jejich největšího výskytu nastává v pozdním létě a počátkem podzimu. Spory plísní uvolněné do ovzduší mohou vyvolávat nepřiměřenou alergickou reakci organismu - zejména rýmu a astma. O množství spor v ovzduší rozhodují hlavně klimatické podmínky a aktuální počasí. Právě teplo a vlhko jsou ideální pro šíření plísní a jejich spor.

Proti roztočům a plísním je možné bojovat několika způsoby. V první řadě je na místě přizpůsobit vybavení interiéru tak, aby se všem výše jmenovaným nepříjemným hostům znemožnila jejich existence. Je tedy vhodné odstranit veškeré koberce, záclony a potahy, nahradit péřové peřiny jinými materiály a vyvarovat se tapetování. Tapety totiž zachycují prach a také plísním se pod nimi velmi daří. Dále bychom měli udržovat čistotu a sucho, pravidelně vysávat, prach utírat navlhko a zabránit vlhkosti interiérů způsobené prosakováním vody. Jedním z nejdůležitějších pravidel je co nejvíce, nejčastěji a v každém ročním období větrat (a to i koupelny, sklepy a komory).

Vyplatí se také sledovat květináče, zda se v nich neobjevila plíseň, a rovněž nenechat plesnivět zbytky jídel. Pokud se na nich vyskytuje plíseň, je nutné takové zbytky okamžitě vyhodit do koše, a to nejlépe v neprodyšném sáčku. Chaty a chalupy jsou pro alergika plné nástrah a každý další zdroj alergenů by měl být nekompromisně odstraněn.

(kros)