20. 9. 2008
Nežádoucí reakce po kontaktu nebo štípnutí klíštětem jsou velmi časté. Tito parazité sající krev na člověka přenášejí řadu infekčních nemocí. V našich poměrech je to především klíšťová encefalitida a Lymeská borrelióza. Nebezpečí ale představují i méně známé nemoci, jako je tularémie nebo babesióza. <p>Virem klíšťové encefalitidy se klíště může nakazit: </p> <ul> <li>na infikovaném zvířeti, </li> <li>přenosem viru z matky na potomstvo, </li> <li>transstadiálně (tedy přenosem viru z jednoho vývojového stadia klíštěte do jiného). </li> </ul>
Nežádoucí reakce po kontaktu nebo štípnutí klíštětem jsou velmi časté. Tito parazité sající krev na člověka přenášejí řadu infekčních nemocí. V našich poměrech je to především klíšťová encefalitida a Lymeská borrelióza. Nebezpečí ale představují i méně známé nemoci, jako je tularémie nebo babesióza.
Virem klíšťové encefalitidy se klíště může nakazit:
- na infikovaném zvířeti,
- přenosem viru z matky na potomstvo,
- transstadiálně (tedy přenosem viru z jednoho vývojového stadia klíštěte do jiného).
Krvelačné samice
Klíště preferuje vlhké teplé biotopy, jeho výskyt je nejhojnější zhruba do 700–800 m n.m. Dospělci mají tzv. dvouvrcholový výskyt, s kulminací na jaře (v květnu) a na podzim (v září), larvy a nymfy jsou nejhojnější v létě. Krev sají pouze samice, samci se živí rostlinnou mízou. Klíště obecné je jediné klíště, které aktivně vyčkává na svého hostitele, takřka s otevřenou náručí.
Osminohé nymfy
Klíšťata se vyskytují ve čtyřech vývojových stadiích – jako vajíčko, šestinohá larva, osminohá nymfa a dospělé klíště (imago). Doba celého vývoje kolísá mezi 1 a 6 lety a každé přeměně musí bezpodmínečně předcházet sání. Jednotlivá stadia sají jen jednou, ale různě dlouhou dobu (larva 2–6 dní, nymfa 2–7 dní a dospělá samice 5–14 dní). Páření probíhá na hostiteli i mimo něj a plně nasátá oplodněná samice pak klade až 5000 vajíček.
Alergie spíše vzácná
Po kousnutí klíštětem byly popisovány mírné, vzácně i závažné celkové alergické reakce. Nejsou však tak časté jako po štípnutí bodavým hmyzem – vosou nebo včelou. V jedné studii bylo prokázáno, že mírné alergické reakce po kousnutí klíštětem mohou být pro hostitele dokonce prospěšné. Ukázalo se totiž, že brání přenosu Lymeské borreliózy. Přesný princip takové ochrany však není znám.
Očkování? Raději ano
Vzhledem k nebezpečí přenesení vážných onemocnění je ale lépe se před klíšťaty chránit a nákazám zabraňovat očkováním. Pro lidi je zatím dostupné pouze očkování proti klíšťové encefalitidě, na lidské vakcíně proti borrelióze se teprve pracuje.
(van)
