5. 5. 2008
Časná odpověď průdušek na inhalovaný alergen je u alergických pacientů způsobena vyplavením histaminu a dalších působků z žírných buněk. Reakce je zahájena navázáním alergenu na specifické IgE zakotvené v membráně žírné buňky.
Časná odpověď průdušek na inhalovaný alergeny je u alergických pacientů způsobena vyplavením histaminu a dalších působků z žírných buněk. Reakce je zahájena navázáním alergenu na specifické IgE zakotvené v membráně žírné buňky. Tato časná astmatická odpověď vrcholí za cca 15–30 minut po inhalaci alergenu. Často po ní za 3–8 hodin následuje pozdní reakce, způsobená nově vytvořenými působky.
Uvolněný histamin a leukotrieny se vážou na své receptory – H1 receptory a cysteinyl leukotrienové receptory 1. Po vazbě dochází ke stažení hladkého svalstva průdušek a ke zvýšení propustnosti cévní stěny. Podávání H1 antihistaminik samotných však neprokázalo přesvědčivý účinek na následný bronchospasmus. Podávání inhibitorů leukotrienů zmírňuje jak časnou, tak i pozdní fázi reakce, nikoliv však beze zbytku.
Autoři studie chtěli prokázat platnost hypotézy, že časná astmatická odpověď bude účinněji ovlivněna kombinací antihistaminika a antileukotrienu než těmito léky podávanými jednotlivě. Žádná takováto studie dosud nebyla publikována. Studie se zúčastnilo 10 dospělých dobrovolníků s mírným nebo středně těžkým alergickým astmatem. Studie byla randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná.
Pacienti byli náhodně rozděleni do 4 skupin. U každého byl opakovaně proveden bronchoprovokační test jeho alergenem. S odstupem 26 a 2 hodiny před inhalací alergenu dostali pacienti podle svých skupin přípravek obsahující jen placebo, placebo a desloratadin, placebo a montelukast nebo montelukast a desloratadin. Inhalace se opakovaly u každého pacienta celkem 4x v rozmezí nejméně 1 týdne. Každý pacient tak postupně před inhalací dostal každou kombinaci testovaných léků, ale v neznámém pořadí.
Hodnoceným výsledkem byla koncentrace alergenu, která způsobí pokles jednovteřinové vitální kapacity (FEV1) o 20 %. Autoři došli ke zjištění, že montelukast samotný zvýší koncentraci alergenu 4,8x, montelukast v kombinace s desloratadinem 8,9x. Desloratadin samotný a placebo samotné byly bez účinku.
Studie ukázala, že časná astmatická odpověď na inhalovaný alergen je nejlépe tlumena kombinací montelukastu a desloratadinu. Výsledek byl lepší než po podání montelukastu nebo desloratadinu samotného. Tato kombinace je tedy perspektivní pro další zkoumání. U alergického astmatu by se mohla stát dalším krokem umožňujícím snížení dávky inhalačních kortikoidů.
(van)
Zdroj: Davis BE, a spol. J Allerg Clin Immunol 116:768–772.
