Pylová zrna dokážou vyvolat alergický zánět i bez alergenu

Nové alergologické výzkumy ukazují, že určité enzymy obsažené v pylových zrnech dokážou v lidském organismu přímo vyvolat alergické obtíže i bez rozpoznání alergenu. Přesouvají se tak z kategorie "pasivní oběť imunitního systému" do kategorie "aktivní agresor".

Jaro nepřináší jen prodloužení dne, teplejší počasí, barevné květy rostlin a zpěv ptáků. Přináší i alergické obtíže: kýchání, ucpaný nos, svědění očí, zhoršení astmatu a ekzému.

Rostliny se po zimním klidu probouzejí k životu. Hmyzosprašné rostliny vykvetou nádhernými květy a lákají tak hmyz jako prostředníka k oplodnění. Větrosprašné rostliny kvetou nenápadně, ale zato se jejich pyl snadno a ve velkém množství uvolňuje do ovzduší. S postupným oteplováním se zvyšují i koncentrace pylových zrn ve vzduchu. Cílem je oplodnit co nejvíce jiných rostlin svého druhu, předat jim svou genetickou informaci.

Alergik jako cíl pro pyly

Někdy však pylová zrna svůj cíl minou a usadí se na sliznici alergika. Tam jsou rozpoznána imunitním systémem jako cizorodý vetřelec a tělo proti nim zahájí reakci. Buňky imunitního systému se aktivují a vysílají signály pro další a další buňky. Rozbíhá se alergická zánětlivá reakce. Navenek se projeví například stažením hladkého svalstva v průduškách a nadprodukcí hlenu – astmatickým záchvatem, nebo nadprodukcí hlenu v nosní sliznici – rýmou, nebo pálením a slzením očí nebo zhoršením ekzému.

Činorodá zrna

Pylové zrno ulpělé na sliznici však také není nečinné. Chová se tak, jako by dopadlo na bliznu květu: začíná ze svého nitra uvolňovat enzymy usnadňující průnik genetické informace k oplodnění. Sliznice je těmito enzymy narušována stejně jako blizna.

V poslední době se ukázalo, že některé z enzymů také aktivně rozdmychávají zánětlivou reakci organismu. Jsou totiž velmi podobné enzymům lidských imunitních buněk! Jedná se o takzvané NADPH oxidázy. U rostlin i lidí tyto oxidázy vytvářejí reaktivní kyslíkové radikály. Jejich úlohou je signalizace mezi buňkami, tedy i přivolávání dalších buněk do místa zánětu. Kyslíkové radikály jsou také velmi reaktivní, a sloučeniny, které z nich vznikají, narušují strukturu biomolekul, což vede například k likvidaci bakterií, ale i okolních buněk. Pylové zrno se tak v tomto novém pohledu stává z pasivní oběti imunitního systému aktivním agresorem. Toto poznání dále pomáhá vysvětlit rychlost a prudkost zánětlivé alergické odpovědi po kontaktu s pylem.

(van)

Zdroj: Ritsick DR, Lambeth JD. J Clin Investig 2005;115.