30. 9. 2008
Letní dovolená na jih Evropy nebo do exotických teplých krajů je jistě důvod k dobré náladě. Alergikovi by ji ale mohla trochu pokazit obava z nevyhovující hotelová klimatizace...
Letní dovolená na jih Evropy nebo do exotických teplých krajů je jistě důvod k dobré náladě. Alergikovi by ji ale mohla trochu pokazit obava z nevyhovující hotelová klimatizace...
Pokud je klimatizace správně udržována a seřízena, nepředstavuje žádné nebezpečí ani pro alergické jedince. Problém ale nastává, když to s její údržbou není právě růžové. Většinou se totiž nedodržují ani základní pravidla používání klimatizace – teplota v pokoji by neměla být nižší než venku o více než 6–10 stupňů Celsia. V létě vy mělo být v bytě či v domě průměrně 24–28˚ C. Pokud je toto pravidlo porušeno, dochází k častému a nepříjemnému střídání velmi rozdílných teplot, které lidský organismus (i u nealergiků) většinou odnese nachlazením, rýmou, angínou.
Příliš vlhký vzduch
V případě, že je klimatizace nastavena optimálně, přináší různé výhody. Například kromě teploty upravuje i vlhkost vzduchu. Optimální příjemná vlhkost je 40–60%. Pokud je ale vlhkost v místnosti, kde se zdržujeme po většinu dne, příliš vysoká, organismus nemá možnost odparu, vlhkost ulpívá na těle, nadměrně se potíme a tělo se přehřívá. Funkce odvlhčování, kterou klimatizace mají, dokáže optimální vlhkost vytvořit během krátkého času.
Čisté filtry jsou důležité
Pro alergiky je ale nutné klimatizaci vybavit filtry, na nichž se zachytávají alergeny, tedy drobné částice, jako je prach a pyl nebo částečky plísní. Nepříjemné pachy ve vzduchu dokážou chemickou reakcí zlikvidovat ionizátory. Takto vybavená klimatizace slouží vlastně i jako čistička vzduchu, a v pylové sezoně tak pro alergika má jednoznačný přínos oproti větrání oknem.
Nakažení veteráni
U všech filtrů je ale velmi důležitá pravidelná údržba, aby stále plnily svou funkci a nestaly se naopak rozsévači choroboplodných zárodků a plísní. V minulosti se objevila již řada epidemií spjatých se znečištěnou klimatizací nebo vodními zdroji. K prvním a nejznámějším patří epidemie zápalu plic, která vznikla na sjezdu amerických válečných veteránů ve Filadelfii v roce 1976 a byla způsobena tehdy neznámou bakterií. Ta byla v roce 1977 objevena a pojmenována jako Legionella pneumophilla.
Rezervoár této bakterie byl tehdy nalezen právě v klimatizačním zařízení hotelu, kde se sjezd pořádal. Tyto bakterie žijí běžně v teplé vodě od 20 do 50˚ C a nejlépe se jim daří ve stojatých vodách. Nákaza se šíří z vodních zdrojů, jako jsou sprchy, vířivky, vodní fontánky, ale i z klimatizace nebo z chladicích či zmrzlinových strojů.
Při správné údržbě a dezinfekci by ale k nákazám nemělo docházet.
(van)
